Na slovíčko…
Dovolte mi představit malé slohové cvičení. Delší dobu uvažuji nad vývojem a dalším směřováním naší země. Současně pracuji na změně směřování naší firmy. Čím lepší pocit mám ve firmě, tak tím větší smutek a obavy mám o budoucnost naší země.
Stal jsem se otevřeným kritikem současných politických poměrů a mnoho lidí mi říká, že tím škodím současné vládě. Nechtěl jsem a nechci současné vládě škodit. Vláda nedělá vše špatně. Některé kroky jsou správné, ale chybí u nich vysvětlení a komunikace. U jiných kroků chybí vize. Chybí to, že by někdo viděl o krok nebo dva dopředu, jindy chybí odvaha. Je to jako v životě. Nejhorší kroky jsou kroky, které děláte pod tlakem. Jsou zoufalé a nemusejí být správné.
Chci vládě pomoci, chci vládě ukázat názor zvenku. Otevřený názor člověka, který se nemusí bát. Nejde o osobní odvahu, ale o to, že bych chtěl, aby se některé věci změnily a pokud budu sedět v koutě nebo u piva, tak se nic nezmění… Mimochodem pivo nepiji od svých 9 let a tak nemohu vysedávat u piva a musím svoje názory ventilovat jinde.
Panu premiérovi jsem napsal dva otevřené dopisy (tady první a tady druhý) a s odstupem cca 3 měsíců bych to chtěl celé uzavřít. Už to není dopis panu premiérovi, ale obecně uzavření “celé kauzy” a současně s tím bych chtěl ukázat, kam chceme s naší firmou WEDOS směřovat do budoucna.
Vize, strategie, plány a lidské já
Každý potřebuje vizi a strategii. Česká republika už svoji vizi má, dokonce několikátou. O reálnosti si můžeme myslet cokoliv. Nejpozději za 2 roky budou volby a pokud současná vláda něco nezmění, tak se zase vymění a všechny vize se zase změní. Ptáte se proč? Současná vize, která byla představena 1. září, nebyla projednána s opozicí, nebyla vysvětlena veřejnosti a tak nemá dostatečnou podporu. Pokud chcete něčeho dosáhnout, tak musíte mít všechny lidi na své straně. Vize, cíle a strategie musejí být společné a závazné pro všechny a nemohou se měnit (každé volební období). Je to stejné v politice, v životě a i v práci. Doma se musíte shodnout a dohodnout s manželem nebo manželkou, v práci s kolegy. V politice by se měla shodnout nejen většina v koalici, ale na takové zásadní vize by měla být přizvána konstruktivní opozice. Ve firmě to máme o malinko snazší, ale podobné. Firma musí mít směr a ten se nemůže měnit každý rok nebo každé dva roky podle toho, jak se blíží například volební období.
Úkolem šéfa firmy je být lídrem a mít kolem sebe takové lidi, kteří nám naše vize a strategie pomohou naplnit a uskutečnit. Takové lidi kolem sebe mám. Ne každý se mnou ve všem souhlasí, ne každý má stejné názory. Je to taková opozice a mým úkolem je i s takovými lidmi jednat. Vize a cíle jsou k ničemu, pokud je nemyslíte vážně, když je jen tak řeknete na konferenci a pokud na nich nebudou všichni (ale opravdu všichni) dělat. Všichni musejí táhnout za jeden provaz. Doslova a do písmene. Svoje názory nelze (v politice, doma a ani ve firmě) měnit podle nálady nebo podle toho, jak se blíží úplněk nebo výplaty nebo třeba v politice volby. Názory musím mít konzistentní, protože jedině tak mi lidé uvěří a půjdou se mnou (plnit naše vize a cíle).
Malé shrnutí
České republice je dnes de facto 105 let. WEDOS minulý měsíc oslavil 13. narozeniny. 105 let pro stát je nic. Pro IT firmu je 13 až až. WEDOS v podstatě dospívá a teprve se rozhodl, na jakou profesní dráhu se chce dát. Doposud jsme si hráli a učili se na českém hostingovém písečku. Chceme se však stát globální firmou se zaměřením na IT bezpečnost (bezpečnost webů, mailů, sítí). Chceme být evropskou jedničkou v tomto oboru. To je naše vize a tomu podřídíme všechno.
Přiznám se, že jsem doposud nikdy žádné konkrétní firemní cíle a strategie nesepisoval. Nosil jsem je v hlavě a slovně přenášel na své kolegy. V podstatě poprvé je zkusím formulovat a sepsat. Bylo mi 50. Možná jsem dospěl až teď. Vize, cíle a strategie nemusejí být sepsané, ale musejí být všem jasné. Není důležité, kde je řeknete a kdo to poslouchá a jak vznešeně je řeknete a jak líbivé to bude. Není podstatné je říkat na konferenci a tam opakovat tolikrát slovo křižovatka a říkat, že jsme na křižovatce. Přitom si musíme přiznat, že jezdíme už několik volebních období v kruhu. Možná v bludném kruhu nebo chcete-li na kruhovém objezdu. Přiznejme si, ani kruhový objezd není všelék na dopravu a všude se nehodí. Svým kolegům a podřízeným svoje představy (myšleno vize), cíle a strategie vysvětluji tak, aby chápali jejich význam a jaký to bude mít přínos (pro nás pro všechny). Všichni musí vize, cíle a plány přijmout za své a musíme za tím stejným cílem jít. Jedině tak to společně dokážeme.
Lidé bez vizí a cílů jsou ztraceni. Musíte mít něco před sebou. Moc dobře si vzpomínám, jak jsem prodal firmu a najednou jsem nevěděl, co budu druhý den dělat. Několik let jsem bloudil ve svém životě a říkal jsem tomu, že čekám na důchod. Manželka říkala, že jsem čekal na smrt. Má pravdu. Byl jsem na zabití. Ona to sice takhle (asi) nemyslela, ale skutečně jsem byl ztracen ve svém životě. Stejně tak to má každý člověk, stejně tak to má společnost, národ a stát. Buď za něčím jdete a něčeho chcete dosáhnout, nebo jste ztracen. Není podstatné, zda chcete dokázat něco s firmou jako já nebo chcete mít spokojenou rodinu nebo si chcete postavit nový dům. Za něčím musíte jít. V práci to máte snazší. Přijmete za své cíle a vize firmy a když se s nimi ztotožníte, tak to společně dokážete. Nemůžete jít za něčím, čemu reálně nevěří ani ten, kdo ty cíle a vize definoval. Nemůžete jít za něčím, čemu nevěří ani ten, kdo ty cíle představil. Jak můžete za své přijmout cíle, které si vzájemně odporují nebo jasně cítíte, že dotyčný říká A, myslí si B a nakonec udělá C?
Po několika letech, kdy jsem ve svém životě bloudil, jsem založil WEDOS a doslova makám(e) na tom, abychom se někam posunuli. Někdo tvrdí, že učí studenty a o jiných pejorativně hovoří jako o těch, kteří hromadí a hromadili majetek. Nikdy jsem nečekal, že tohle budu číst od našeho pana premiéra, kterému stále ještě fandím. Myslím si, že je potřeba “ho pošťouchnout”, aby něco změnil, protože jinak bude vyměněn. A potom možná bude pro všechny ještě hůře.
V České republice se žije nejlépe, dokonce tvrdím, že nejlépe na světě. Je to tady bezpečné. Nesežere vás tygr, na ulici se nemusíte úplně bát ani v noci. Máme zdarma školství, ale potřebuje sakra velkou reformu. Máme zdarma zdravotnictví, ale nalháváme si, že je to růžové, protože někdy, když nemáte známé, tak si zkuste něco vyřešit. Máme tady poměrně slušnou svobodu slova, máme pořád slušné daně. I podnikat se tady dá, ale… Všechno má svá ale a chtěl bych upozornit na některé věci, které se mi nelíbí. Nechci mlčet, protože se nemám důvod bát nebo za něco stydět. Ozývám se, protože chci, aby se tato vláda probudila včas. Nechci, aby se situace zhoršovala, ale zlepšovala.
Jsem šťastný, dokonce již několik let tvrdím, že jsem nejšťastnějším člověkem na světě. Mám vše, co potřebuji. Mám šťastnou rodinu. Chodím do práce, která mě baví a proto tam chodím. Dělám tam s lidmi, se kterými mě to baví a proto tam chodím. Krok za krokem si plním svoje přání, vize a cíle. Daří se mi to. Někdy to drhne, ale to jsou jen a pouze malá zaškobrtnutí na cestě na vrchol.
Je potřeba zabrat, je potřeba makat a ne pořád kecat nebo jen měnit vize a plány.
Jsem ze staré školy, tvrdím, že bez práce nejsou koláče. Třikrát v životě jsem si řekl, že vybuduji největší firmu v ČR a třikrát se mi to povedlo. Určitě to nebylo tím, že bych bezmyšlenkovitě měnil plány a vize každý měsíc nebo každý rok. Nyní chceme s WEDOS prorazit o kategorii dál a chceme být jedničkou v Evropě. Chceme být kyberbezpečnostní firmou číslo jedna v Evropě pro ochranu webů, mailů, dat a do budoucna celých sítí.
Sebevědomí
Každý musí mít sebevědomí. Národ, jednotlivec, skupina lidí ve firmě a i třeba děti v rodině. Sebevědomí musí odpovídat realitě a musí být podložené fakty. Moc dobře si pamatuji, jak jsme s WEDOS před 13 lety začínali. Začínali jsme pozdě. Trh hostingu byl rozebrán a rozdělený. První den, když jsme spustili služby, jsem kolegům řekl, že budeme největší webhosting v ČR a že až budeme mít 100 tisíc služeb, že to bude dávat ekonomický smysl. Koukali na mě, jako kdybych byl z jiné planety. Radovali jsme se z první objednávky. Potom jsme je s radostí počítali dál a najednou jsme za 3 roky zjistili, že jsme největší hosting. Dodnes si myslím, že většina z nich nevěřila tomu, že to dokážeme. Ale mým úkolem bylo je o tom přesvědčit a ukázat jim správnou cestu a tou cestou je vést. Musel jsem přesvědčit i lidi, kteří tomu nevěřili. Většina z těch lidí u nás stále pracuje a občas si na to zavzpomínáme a moc dobře vím, že mi tehdy nevěřili, ale přesvědčil jsem je. Oni to přijali za své a společně jsme toho dosáhli. Já bez jejich pomoci bych to nedokázal. Oni bez mé pomoci také ne. Dneska jsme všichni spokojení a dostatečně sebevědomí, že můžeme říkat, že chceme být evropskou jedničkou.
Jedeme dál, musíme se posouvat dál. Kdo chvíli stál, tak stojí opodál. V IT je to ještě rychlejší. Tam chvilku zapomenete na vývoje a svět je někde jinde. Pokud chceme být evropskou jedničkou a globální firmou, tak nás všechny čeká hodně tvrdé práce a odříkání. Bez sebevědomí by to však nešlo. O tom není pochyb.
Ekonomicky to samozřejmě dává smysl. Máme dvě datacentra, nemáme úvěry, nikomu nic nedlužíme a fungujeme. Máme přes 320 tisíc zákazníků a přes 600 tisíc služeb. Chceme jich mít víc, mnohem víc. Kyberbezpečnost je budoucnost. Budoucnost pro nás, pro celou firmu. To je naše vize.
Kyberbezpečnost je důležitá. Stejně tak důležitá je bezpečnost v zemi, kde podnikáte a žijete. Ano, v tomhle je ČR stále na světové špičce.
Geografická poloha. Lidský potenciál.
Geografická poloha je bezpochyby důležitá. Firmy (ani předchozí, ani WEDOS) jsem nestavěl v Praze. Proč? Těch důvodů je několik. Cítím se šťastný na jihu Čech. Republiku nepřestěhujete. Jako člověk a firma se přestěhovat můžete. Pokud nechcete bydlet na křižovatce nebo spíše na kruhovém objezdu a jezdit pořád dokola, tak máte možnost odbočit a jet pryč. Musíte tedy něco změnit. To je realita. I ta změna vás někam posune. Možná se budete divit. Vidím to sám u nás. O naše nové bezpečností služby je větší zájem v zahraničí, než v českém prostředí, které je tak trochu zatuchlé (asi jako ta politika).
Pojďme tedy využít geografické polohy naší firmy k prospěchu našeho rozvoje a dosažení naší vize a našich cílů. Musíme proto hodně udělat, hodně obětovat a někdy to bude bolet. O tom opět není pochyb. Republika se nepřestěhuje, ale taky nesmí být jen tranzitní cesta pro kamiony z východu na západ a naopak. Musíme to využít více.
Potenciál lidí, které máte kolem sebe, je důležitý. Není podstatné, zda s vámi vždy souhlasí hned napoprvé nebo až kdy jim všechno důkladně vysvětlíte. Určitě jsme mnohokrát ve firmě odmítli zaměstnat zájemce, který byl odborně zdatný, ale nezapadl k nám lidsky. Nepotřebujeme mít v týmu nejlepší hráče na světě, ale ten tým dohromady musí být nejlepší. A to máme.
Lidský potenciál naší republiky je vynikající. Co si budeme namlouvat. Jsme stále Švejci, ale to je (v mnoha případech) naše výhoda. Umíme věci vymýšlet, umíme hledat jiné cesty, což pramení z toho, že většinou jako Češi hledáme, jak to všechno obejít a ošidit. Neumíme se prodat, neumíme to prodat. Na prodeji vzniká největší přidaná hodnota. Každý sedlák, ale pardon zemědělec, to zná. Těžko vypěstuje, málo vydělá. Potom to prodá s minimálním ziskem. Někdo to zpracuje nebo přebalí a přeprodá a vydělá mnohem více. Někdo další prodá a vydělá nejvíce. Neumíme to prodat, neumíme se prodat. Je to o sebevědomí, dovednostech, vzdělání, zkušenostech a i lidském potenciálu, protože na to potřebujete vhodné lidi.
Jenže pokud vám to sebevědomí podráží vaše okolí, tím myslím vlastní stát, který místo podpory podnikání kouká na firmy a na podnikatele jako na zloděje. Tohle se musí změnit. Nebýt firem a podnikatelů, tak nemáme práci a bez nich nemáme ani zdravotnictví, školství a ani nesmyslné úřady. Stát by se měl změnit tak, aby pochopil, že firmy a podnikatelé vytvářejí podmínky pro zaměstnání lidí a to je palivo pro celý stát. Stejně tak jako já ve firmě považuji za nejcennější naše zaměstnance, tak se musí stát chovat k podnikatelům a firmám a lidem, kteří jsou v těchto firmách zaměstnáni. Stát a úředníci musejí pochopit, že jsou tady pro lidi a ne naopak. Nikdy to nebude fungovat naopak. Několikrát jsem ve firmě musel “vyhodit” zákazníka, protože jsem se musel zastat našeho zaměstnance (a udělám to znovu). Jedině tak to funguje. Jenže ve státě nikdo za nic nemá zodpovědnost a úředníci jsou nadlidi. Všichni se jich bojí.
Štíhlost
Každá organizace (je jedno, zda je to stát nebo firma) musí být štíhlá. Čím více přidáváte neproduktivního okolo, tak tím vám roste nejen lidská režie, ale i tím současně neefektivita a extrémně náklady. Proč živit lidi, kteří neplní svoje úkoly a místo toho surfují po internetu a místo práce nakupují nebo čtou bulvár nebo dezinformační weby. Nerozhoduje to, zda jde o zaměstnance ve firmě nebo pracovníky na úřadech. Prakticky nikdo nikdy nemá hotovou svoji práci, protože té práce je víc a víc. Nejhorší je to, když někdo nemá hotovou svoji práci a ještě se fláká. Za to musí nést zodpovědnost. Nejen ve firmě, ale i ve státních institucích.
Zodpovědnost musí být ve firmě, zodpovědnost musí být i u státních úředníků. Bez té to nejde. V práci velmi často opakuji, aby se každý choval a rozhodoval tak, jako kdyby šlo o jeho peníze. Je to snadné přirovnání a mnoho lidí si hodně kroků rozmyslí…
Každá firma musí být dostatečně štíhlá, aby byla obratná a nestal se z ní zaoceánský parník. Stát musí být také štíhlý a nemusíme si namlouvat, že pokud by ubylo 10 – 15 % úředníků a úřadů, tak by nikomu nechyběli. Naopak by to prospělo. Všem. Ekonomice, trhu práce a nakonec i lidem.
Nedokážu si představit, že pokud by se firma řítila do propasti, tak jako náš stát, že bych nabíral další lidi a zvedat platy v době, kdy si na ně půjčuje. Nedokážu si představit, že bych peníze neinvestoval do rozvoje, ale naopak doslova projídal. Každý správný hospodář by sekal a šetřil na provozu mnohem víc a současně více investoval. Mnohem rychleji, intenzivněji bych škrtal projídání a mnohem víc investoval. Neříkal bych, že letos proděláme tolik a příští rok snad o něco malinko méně. To si mohou dovolit jen špatní politici. Ve firmě by taky dobrý šéf lidem vše vysvětlil, šel by příkladem. Šel by příkladem sám ohledně své mzdy, ohledně utrácení za nesmysly a řešil by situaci tak, aby nebyl příští rok další ekonomický minus, ale plus. Ano, v politice si to mohou dovolit, protože “po nás potopa” a příště přijde někdo jiný. A bude možná ještě horší. Nás už se to týkat nebude. Volby jsou jednou za 4 roky. Ve firmě si tohle dovolit nemůžete. Buď lidi získáte na svoji stranu a půjdou s vámi a společně to dokážete, nebo je nepřesvědčíte a firma padne a dobří lidi odejdou (nebo dobří lidi odejdou a firma padne). To jsou v podstatě taky takové volby ve firmě.
Rychlost
Je potřeba jednat. Není důležité dělat jen správné věci, ale ty správné věci ve správnou dobu, ale ani to nestačí. Musíte je dělat ve správném pořadí. Opakuji, že se musí jednat rychle. To je základ všeho. Občas se ve firmě lidé diví, že někdy naléhám a vysvětluji, že není na něco čas, ale tak to někdy je.
Rychlost jednání je velmi důležitá a na to nesmíme zapomínat ani ve státě, ani ve firmě. Někdy je nutné své původní plány přehodnotit a změnit. Doba se mění a každý musí reagovat. Správně, ve správnou dobu a ve správném pořadí.
Efektivnost
Musíte být efektivní. Stát musí být efektivní, rychlý a štíhlý, pokud chce být dobrým státem. Pokud chceme jako firma uspět, tak musíme být efektivní, dostatečně rychlí, abychom mohli proplouvat rozbouřenými vodami byznysu dnešní doby. Musíme vše automatizovat, digitalizovat. Ale to u nás ve firmě všichni vědí. Je to v našem DNA. Máme to od počátku. Nikdy neděláme žádné věci ručně, protože to zdržuje a je to neefektivní a drahé.
Nechápu, jak může státní správa fungovat, když na jednom úřadu nevědí data z druhého a potom to musíte složitě posílat a potvrzovat. Je to zbytečná práce, aby byla další práce pro další úředníky. Zdržuje to firmy, stojí to peníze. Minimální digitalizace. Takhle bychom s firmou neuspěli.
Je potřeba být neustále efektivní. Je nutné omezovat zbytečnou administrativu, je potřeba se posouvat vpřed.
Infrastruktura
Pokud nemáte infrastrukturu, tak se neposunete dál. Ve firmě jsme si vybudovali nejen dvě vlastní datacentra, ale také máme po světě rozmístěno několik tisíc serverů v desítkách lokalit (na každém kontinentě) a na tom můžeme stavět. Na tom můžeme budovat nové služby, rozvíjet se a posouvat vpřed. Díky tomu vyděláme další prostředky a to nám opět umožní se rozvíjet a posouvat. Když to takhle vidím napsané, tak to zní až idylicky. Jenže takhle jsme to plánovali, takhle jsme to vymysleli a s tímhle jsme to budovali.
A jak to má stát, který je desítky let v chaosu? Co nová vláda, to nové nápady a vize. Postavíme každý rok tolik dálnic, kolik postaví v Polsku za necelý měsíc. U nás navíc v kvalitě, kterou nechci komentovat a logiku budování “musel” někdo dlouho vymýšlet. Není přeci normální, abychom například na jih měli jednu polovinu dálnice z Prahy na Písek a druhou naopak od Tábora do Českých Budějovic. Takových paradoxů najdete více. Stavíme a podporujeme jen montovny, dálnice jsou přetížené.
Doprava je tedy katastrofická a o chytrých moderních křižovatkách budeme mluvit tak dlouho, než se stanou zastaralými a lidé začnou používat teleportaci. Potom se rozhodneme, že je potřeba budovat a inovovat.
Nebudu komentovat naše “rychlovlaky”, protože to je ostudné. Před 27 lety jsem byl v Japonsku a jejich vlaky tehdy byly 2x rychlejší, než naše plánované do budoucna. Musíme si přiznat, že nám asi doslova ujel vlak.
Má smysl mluvit o letišti, dráze na letiště? Tam už nám všichni uletěli.
Ve firmě jsme jako první investovali do sítí. Jako jedni z prvních jsme v ČR měli 100 GE trasy a po světě používáme podobné kapacity. Proč? Bez toho to nejde. Byla to investice. Velká investice, ale přesně nás posunula tam, kam jsme chtěli. Díky tomu jsme se stali jedničkou ve svém oboru a díky tomu se můžeme posouvat dál. Díky tomu všemu nám ten vlak neujel. Víte, že v době, kdy jsme budovali (jako jedni z prvních v ČR) 100 GE trasy, tak jsme potřebovali pouze několik jednotek GE? Proč jsme to dělali? Hleděli jsme do budoucnosti. Mnohonásobně se nám to vrátilo. Byli jsme připraveni na růst, zvládli jsme silné útoky.
Energetická infrastruktura našeho státu naráží na své limity, ale ve firmě myslíme na budoucnost. Budujeme tak, abychom se mohli rozšiřovat. Počítáme s nějakými plány a vizemi do budoucna.
O jádru budeme mluvit tak dlouho, než přijdou zcela nové technologie a jádro bude zastaralé. Možná mezitím budeme umět pracovat s vodíkem nebo budeme umět ukládat elektrickou energii třeba v láhvi vody. Já nevím, ale debatami nikdo nic nevybuduje.
Nebudu komentovat rozvoj IT sítí, kdy nepochopíte, že když se buduje těch pár kilometrů dálnic a silnic, tak vám tam ten stát nedovolí položit chráničky na optické kabely. Samozřejmě, že byste si to zaplatili. Smutné je to, že ten stát ani nepoloží ty chráničky sám a potom k nim neumožní nějaký sdílený přístup. Namísto toho budeme vymýšlet dotace na budování vysokorychlostních sítí.
Bude dostatek elektřiny?
Pořád slyšíme úvahy, zda bude dostatek elektřiny. Asi nebude. Budeme ji muset nakoupit jinde a nebudeme rozhodovat za jakou cenu. Což ostatně nerozhodujeme ani nyní. Je přeci fajn, že polostátní energetická firma má čistý zisk několik desítek procent z obratu a přinese do rozpočtu několik desítek miliard na daních. Divím se, že tohle ještě nikdo nenapadl, protože je to v podstatě další významná forma zdanění lidí a firem. Každý v této republice včetně dětí přispěje této firmě měsíčně tisícikorunou na její zisk. Pamatuji si, jak nám politici slibovali, že když bude JE Temelín, tak bude pro lidi levná elektřina. Nestačím se divit, když tato polostátní firma “takhle zdaní vlastní lidi” a prodává jim elektřinu za cenu téměř nejvyšší v Evropě (minimálně pokud to přepočteme na kupní sílu obyvatelstva) a poměrně velké přebytky prodá do zahraničí (za nižší ceny než vlastním obyvatelům).
Lidé se budou divit, až jim přijde vyúčtování za elektřinu. Naše ekonomika je založena na montovnách a ty jsou založené na levné práci a levných energiích. Jenže energie už levné nejsou. Firmy ztrácejí konkurenceschopnost. Drahá elektřina, nedostupnost lidských zdrojů atd. se podepíše všude v průmyslu. Dříve nebo později. Potom možná té elektřiny bude dostatek. Potom všichni natáhnou ruku a budou od státu žádat pomoc. Firmy na svoji záchranu, lidé na sociální pomoc. Tohle státu, respektive politikům nedochází?
Když vidím, že v ČR je elektřina drahá, tak jsme část serverů dali do světa, kde je v mnoha zemích elektřina levnější. Je to významná konkurenční výhoda. Elektřina v některých zemích světa je mnohonásobně levnější než v ČR.
Vláda by měla řešit, co bude s dostatkem elektřiny v dalších letech, ale myslím si, že to vyřeší dříve trh. Místo továren a montoven se budeme muset přeorientovat na jiné obory. Obory, které nejsou tolik energeticky náročné a zároveň je tam vyšší přidaná hodnota. Takových oborů je hodně, ale další montovny to nejsou.
Montovnami myslím projekty nějakých obřích továren a je jedno zda na baterky nebo na čipy. Je jedno, zda tyto montovny budeme nazývat vznešeně jako gigafactory nebo třeba jinak. Je to zase jen montovna pro produkt, který vymyslí a prodá někdo jiný někde jinde. U nás to jen přinese další investiční pobídky pro zahraniční firmy. Vznikne několik pracovních míst a ty budeme “dotovat” 10 miliony a více za každé nové pracovní místo. Nevymýšlím si! Ano, to jsou reálná čísla z pobídek, které naše vlády dávají zahraničním firmám. Investiční pobídka (pro zahraniční firmu) ve výši 10 milionů na jedno pracovní místo v montovně je reálné číslo z léta 2023. Nakonec nadáváme, že od nás odtéká kapitál do zahraničí. Když si sami podrážíme svoje vlastní nohy, tak co chceme…
Udělejte tady montoven kolik chcete, ale kde pro ně vezmete elektřinu (a lidi) nevím. A nakonec peníze odtečou (jako dividendy) mimo naší republiku…
Zaměstnanci
Tím se dostáváme k dalšímu bodu. Udělejme tady montoven kolik chcete. Kde pro ně vezmete lidi nevím. Pokud hledáte nové zaměstnance, tak je snáze najdete v zahraničí než v ČR. Některé profese (třeba zrovna IT) jsou lépe placené v ČR než například v Německu. Budete se divit, ale v mnoha evropských zemích jsou náklady na mzdy výrazně nižší. V mnoha ekonomikách v EU jsou odvody o 10 – 15 % (někdy i více) nižší než v ČR. Takže celkový náklad na mzdy je potom nižší. Nevím, zda si toho někdo všiml, ale i v tomhle vidím velkou výhodu pro naši firmu. Chceme se stát globálním hráčem a tak budeme budovat globální tým a tak i tohle může být rozhodující. Časem to prohlédnou i montovny a přesunou se jinam.
Zaměstnanci ze zahraničí by byly přínosní pro naši firmu, ale zkuste je do ČR dostat. Procesy jsou složité a komplikované. Možná bude snazší hledat nové kolegy přímo v zahraničí.
Pokud bude složité najít vhodné lidi v ČR a stát neusnadňuje sem dostat vhodné lidi ze zahraničí, tak je velmi pravděpodobné, že budeme nové lidi hledat v zahraničí a zaměstnávat lokálně. Odvody potom budeme platit tam. Posune nás to. Budeme blíže ke globální firmě.
Zákoník práce by si zasloužil také pár úprav, ale ne populistických, jako ta poslední. Potřebujeme praktické kroky a užitečné změny.
Zaměstnanecké akcie náš právní řád nezná a místo toho jsme vymysleli zdanění prodeje obchodních podílů. Nad tím “musel někdo dlouho přemýšlet”. Pokud tohle má spasit státní rozpočet, tak je to čiré zoufalství a pokud to někdo obhajuje, tak to je někdo, kdo nikdy nic v životě nevybudoval. Sám jsem prodal firmu a peníze jsem investoval do další. Vybudoval jsem další firmu a zaměstnal další lidi. Ročně státu pošleme na daních více, než kdyby předtím jednorázově zdanil kupní cenu. Zdanění podílů je nesmyslným a krátkozrakým řešením, které mohl prosazovat akorát tonoucí, který se stébla chytá.
Člověk, který vybuduje úspěšnou firmu a vydělá hodně peněz (i jejím prodejem), by sám měl rozhodnout, jak s nimi naloží. Protože vždy to udělá lépe než stát. Peníze si do hrobu nikdo nevezme, jestli se rozhodne udělat nadaci, založit univerzitu anebo financovat projekty na záchranu světa, by mělo být na něm. Přeci jen člověk, který umí vydělat peníze je jistě bude umět i lépe “investovat” než stát, který umí jen rozdávat a přerozdělovat.
Zaměstnanecké akcie jsou snem, kterého se asi nedočkají ani naše děti. Mnoho zajímavých firem, tedy těch nejzajímavějších, může právě vyrůst na základě toho, že tam budete motivovat zaměstnance formou zaměstnaneckých akcií. I tak bych si to přál u nás ve firmě. Ale stát na to nemyslí.
Švarcsystém sem raději ani psát nebudu. Opakoval bych se a byla by to ztráta času. Asi to zavedeme ve firmě. Vždyť je to tak výhodné pro lidi (na úkor státu) a tak krásně nespravedlivé, ale my se budeme raději dohadovat o tom, zda se ten či onen ministr potkal s někým v restauraci.
Podpora rodin a dětí by měl být základ moderní společnosti, ale také vše má mít pravidla a logiku. Na jednu stranu zcela chápu a podporuji podporu důchodkyň podle počtu vychovaných dětí. U většiny matek je to zasloužené. Na druhou stranu máme téměř nejštědřejší podporu a nejdelší mateřskou dovolenou v Evropě. Ve firmě chceme nyní náš další rozvoj uskutečnit prostřednictvím zkrácených úvazků, kdy chceme najímat mladé maminky, které jsou doma. Zkrácené úvazky jim umožní se věnovat dětem a zároveň se vrátit do pracovního procesu a nám přinesou vděčné a oddané pracovnice. Mnoho z nich je šikovných, zodpovědných, vzdělaných a jedinou jejich nevýhodou je to, že mají malé děti, které mají školku jen omezený čas a jsou často nemocné. Nabídnout jim práci, ideálně na zkrácený úvazek, je lepší pro ně, pro rodiny a pro společnost. Jsem přesvědčen, že je lepší zapojit je do společnosti a umožnit jim mít nějaký příjem a zároveň i získat lepší náladu. Je lepší jim dát nižší zdanění, než jim navyšovat pomoc v mateřství.
Jsem spokojený a šťastný doma. Jsem spokojený a šťastný v práci. Ono to spolu souvisí. Ve firmě nemáme nikoho, kdo by se rozváděl. Absolutně se vymykáme statistikám. Ptáte se proč? Nevím, ale říkám na to, že pokud jsou lidé spokojeni v práci, tak to přenáší i domů. Nebo opačně je to tak, že si vybíráme lidi, kteří jsou spokojeni doma a tak to přenáší do práce.
Zelené mozky a životní prostředí
Nejsem zelený fanatik. Neschvaluji umělé kroky jako Green deal, protože by hodně vyřešil postupně trh. Jakýkoliv umělý zásah je prostě umělý. Každý by se měl koukat, co po něm zůstane a jaký má jeho práce vliv na prostředí, ve kterém žijeme. Životním prostředním se musíme zabývat. O tom není pochyb.
Nevím, jaký dopad na životní prostředí bude mít případná těžba lithia v Krušných horách, ale těžba čehokoliv je vždy spojena s mnoha negativními dopady. Nevěřím tomu, že těžba bude čistá jako český křišťál. Třeba to nikdy nevyjde. Proč se potom všichni budeme snažit a šetřit energiemi a životní prostředí, když si tady budeme dělat problémy jinde.
Stát může vymýšlet všechny nesmyslné dotační projekty na podporu zelených nesmyslů, ale vše je to umělé a co je umělé nebude fungovat. Nakonec zjistíme, že vše umělé v ekonomice je stejně škodlivé jako umělá barviva v potravinách. Je to skrytá zhouba. Když se to namixuje se zeleným šílenstvím, tak se možná půjdeme brzo někam napást.
Ve firmě jsme zelení, hodně zelení, hodně udržitelní, ale ne kvůli dotacím, protože ty nečerpáme, ale protože hledáme nová, inovativní a úsporná řešení. Velmi úsporná. Něco koupíme, něco si vymyslíme sami. Tím se posouváme vpřed. Neděláme to kvůli zelenému fanatismu, ale abychom byli úsporní a měli jsme nějakou ekonomickou konkurenční výhodu. Takový tlak vás nutí k tomu, abyste inovovali a přinášeli nová řešení. Nedonutí vás k tomu regulace a dotace. Ty naopak omezují snahu o inovace.
V prvním datacentru máme chlazení vzduchem zvenku. Bylo to hodně vymýšlení, ale stálo to za to. V druhém datacentru jsme si vymysleli chlazení serverů v olejové lázni a zbytkové teplo předáváme do městského koupaliště. Byla to pro nás velká investice, ale uspoříme přes 43 % energií. Při dnešních cenách je to opět konkurenční výhoda. Takhle by měl přemýšlet každý. Každý ve firmě, každý ve státě a ne budovat podle dotací. Cožpak lidé neumí počítat a nevidí, že s dotacemi je spojena velká režie? Nikdo nevidí, že když jsou dotační výzvy, tak se vždy ten konkrétní produkt zdraží?
Životní prostředí se mění, musíme být připraveni na klimatické změny, ale řekneme si na rovinu, zda jsou například dotovaná elektrická auta ten zázračný všelék…
Vzdělávání
Přiznejme si, že naše školství je poměrně ostuda. Memorování. Pořadí univerzit jasně o něčem vypovídá. U nás je školství založené jen a pouze na penězích ze státního rozpočtu. Tím nemyslím jen to, zda za studia platit nebo ne, ale zejména to, že všechny školy drží studenty jen, aby měly příjmy ze státního rozpočtu. Vše se otočilo na kvantitu na úkor kvality. Vymýšlejí se obory, které nikdo nechce a absolventi nemají uplatnění a dělají zcela něco odlišného, ale za každého žáka jsou přeci příjmy ze státu…
Takhle se mozkovnou nestaneme. Zůstaneme nadále montovnou. Školství nestačí pouhý restart, ale musí projít zásadnější a mnohem odvážnější změnou.
Inovace jsou zdrojem pokroku, ne tupé chození do školy. Podpora talentů, návrat k učňovskému školství. Proč musí každý mít maturitu nebo dokonce vysokoškolský diplom a mít výuční list je ostuda? Hlava mi to nebere.
Naše školství je potřeba změnit. Není to otázka peněz, ale otázka myšlení a změny přístupu. Nesmí to být založené na kvantitě, ale na kvalitě. Nesmí to být jen a pouze o memorování. Nebudu tady psát o tom, že ve firmě nerad vidím mobilní telefony a stejně tak by to mělo být jasně ve školách (všech stupňů). Nechápu, proč to ještě nikdo nezavedl. V některých firmách je dress code. U nás ne, ale po zkušenostech s vlastními dětmi (3 dcery) bych zavedl plošně nošení uniforem do škol. Odpadne tím tolik problémů. Jen namátkou – líčení, šikana, značkové oblečení.
Mimochodem, když už jsme u toho financování. Nebylo by třeba spravedlivé, kdyby za každý rok studia vysoké školy každý platil například o trochu větší daně? Třeba jen o desetinku nebo dvě desetinky procenta. Možná se mi to kecá, když jsem vystudoval zadarmo, ale jen uvažuji a vnímám pohledy ze zahraničí.
Ve firmě máme nějaké vzdělávací aktivity, ale rozhodl jsem se to posunout dále a lidem umožníme více možností vzdělávání a kurzů a sebevzdělávání. Přiznávám, že jsem na to asi dříve pohlížel špatně. Nyní jako jasnou vizi vidím to, že je potřeba umožnit lidem růst, zlepšovat se a vzdělávat se. Dáme jim tu šanci a oni nám to vrátí na tom, že více přinesou firmě. I u nás něco musíme změnit.
Sám se v podstatě neustále vzdělávám. Ať jsem kdysi chodil do další školy nebo absolvoval kurzy nebo třeba četl spoustu vzdělávacích materiálů.
Lidé nejsou hloupí
Nedělejte z lidí blbce, jednejte s nimi na rovinu. Vše je o komunikaci. Komunikace je základ. Lidé poznají, že říkáte A, myslíte B a děláte C. Pořád je na komunikaci co zlepšovat. Stejně jako naše vláda má problémy s komunikací svých cílů a záměrů, tak i ve firmě pořád cítím, že to není ideální.
Lidé jsou ochotni se uskromnit. Když víte, že se budete mít například rok hůře, ale potom se budete mít lépe, tak to lidé budou akceptovat. Nejhorší je nejistota. V ekonomice, politice, doma, ve firmě. Všude. Lidé mají rádi jistoty. Většina lidí přijme méně, ale s jistotou a výhledem lepší budoucnosti, než opačně. Pokud stát nejedná na rovinu, tak lidé nebudou situaci nikdy chápat a nikdy nepřistoupí na potřebné změny.
Premiér musí na svou stranu získat většinu. Pro své vize musí získat i opozici. Nelze to měnit zase při příštích volbách. Tohle platí i ve firmě.
Neumím si představit, že bych ve firmě lidem nevysvětloval, co nás čeká a jak na to musíme jít. Musím získat lidi na svou stranu. Nemám u nás jen přikyvovače, ale lidi, kteří mají hodně odlišné názory, ale musíme si to vysvětlit a musím je získat na svou stranu. Bez toho se nikdy nikam nedostaneme a neposuneme.
Předvídat, modernizovat (státní správu), snížit (daně a) režii (byrokracii), zjednodušit (nejen daňové) předpisy a zajistit lidem (a podnikatelům) právní jistotu. Deregulace, decentralizace.
Pokud chcete posunout firmu do budoucna, tak musíte mít vize, plány a vidět o několik kroků napřed. Musíte pracovat předvídatelně (a čitelně pro ostatní), musíte se posouvat a modernizovat, musíte snížit administrativu a neefektivní činnost. Je potřeba deregulovat, decentralizovat a mít odborníky v poradních orgánech. Praktiky. Ne teoretiky nebo umělou inteligenci.
Nebudu to více rozebírat, protože toho bylo napsáno už strašně moc.
Data
Nesmíme si lhát, nesmíme si nalhávat. Musíme mít data. Máme jich hodně. Všechno musí být založené na datech. I proto jsme ve firmě založili naši novou kyberbezpečnostní službu na datech a analýze těchto dat. Tam je budoucnost. Pokud data máte, tak nic nestojí. Musíte je “jen” analyzovat a vědět, co hledáte.
Budoucnost naší firmy vidím v analýze dat. Díky tomu můžeme být úspěšnější. Lépe identifikujeme útočníky a zabráníme jim v dalších útocích (u naší nové služby). Díky datům můžeme i lépe prodávat. Tudy vede cesta.
Stát má, stejně jako my, obrovské množství dat, ale neumí s nimi pracovat. Pokud nejsou propojena nebo používána v souvislostech, tak se to nikam neposune. Nad tím by se měl někdo zamyslet.
Strategické investice
Musí se zasít, potom se může sklízet. Nemůžete mít všechno hned. Musíte políčko zorat, potom zasít, potom okopávat, plít, zalévat a nakonec můžete sklízet. Pokud si někdo myslí, že všechno bude mávnutím kouzelného proutku, nebo že pečení holubi padají do hu.., tak to funguje jen v některých pohádkových ekonomikách, kde je potom nakonec kasa prázdná a obyvatelé se nestačí divit, že musejí přiložit ruku k dílu.
Česká ekonomika bude brzo spoléhat na pohádku a na to, že vše dobře dopadne. Letos jsem byl několikrát v Polsku a nestačil jsem se divit, kam se posouvá. Několikrát jsem byl pracovně v Řecku a bavil jsem se s místními, jak těžké to bylo před několika lety. Jenže vývoj naší ekonomiky se k tomu jejich scénáři blíží. Nebo snad ne?
Projídáme peníze, spotřebováváme peníze. Projídáme naši budoucnost. Místo toho, abychom rázně a důrazně udělali strukturální změny, udělali mnohem větší škrty v projídání a namísto toho investovali do budoucnosti. Ve firmě investujeme do budoucnosti. To je základ. Až začneme naše políčka sklízet, tak se můžeme dobře najíst. Ne opačně. Nemůžete sníst osivo a sadbu a nemít co zasít a zasadit. Bez toho vám nic nevyroste. Maximálně plevel a bude tady země plná bolševníku…
Bez dotací a přerozdělování…
Bylo mi zle, když jsem před několika dny viděl v TV debatu politiků, kdy jeden tvrdil, že je potřeba dotacemi pomáhat firmám, bez rozdílu. Ten druhý, shodou okolností současný ministr, tvrdil, že dotace jsou potřeba pro ty neúspěšné firmy, abychom jim pomohli stát těmi úspěšnými. Jedno i druhé je špatné. Dotace jsou zlo a měli bychom je využívat minimálně. Možná tak na nějaké zásadní infrastrukturní investice, ale ne plošně. Mám za to, že dotace nepatří do podnikatelského prostředí. Křiví to trh. Větší se stanou ještě většími, pokud budeme podporovat ty úspěšné a uniknou tak těm neúspěšným. Úspěšné to nemotivuje k inovacím a ke změnám. Neúspěšné zbytečně zachraňujeme, protože už dávno měli opustit trh. Nikdo mi to nevymluví, ale znovu opakuji, že dotace jsou zlo.
Všechny projekty se kvůli dotacím prodražují, zdražuje se materiál, přiživuje se na tom několik subjektů a ve výsledku to nikomu nepomáhá a dělají se věci a projekty, které by nikdo za normálních okolností nedělal. Situace došla tak daleko, že jsou již dotace na to, abychom našli správné dotace a někdo je správně zpracoval. Tohle přerozdělování je špatné, neefektivní a dlouhodobě neúnosné.
Žádám, aby vláda zrušila všechny dotace, dotační projekty a výzvy. Ať se jedná o dotace pro firmy, nebo nějaké projekty do domácností. Místo toho, aby lidé zabrali a makali, tak čekají s nataženou rukou. Je smutné, že národ zlenošil a lidé zapomněli, že o pomoc by si měli požádat nejdále na konci své paže. Tam mají hledat pomoc.
Ptám se, zda je smyslupné, aby existovaly firmy nebo obory “podnikání”, které jsou jen produktem dotační ekonomiky a existují jen kvůli dotacím? Kazí to vše – podnikatelské prostředí, trh práce, trh obecně.
Už dost…
Vymýšlejí se jen další nesmysly. Třeba změny u TV poplatků jsou jen další skrytu formou zdanění. Namísto toho, abychom dělali změny. Všude chybí zeštíhlení, méně administrativy. Bez dotací, s pozadím kvalitního státu. Přátelské úřady. Oni jsou tady pro nás, kvůli nám. Ne my kvůli nim. Zjednodušení administrativy je základ.
Snadnější povolovací procesy. O tom všem se roky mluví. Nevím kolikátá vláda to má jako svůj program, ale kecy, kecy a kecy. Omlouvám se za ten výraz. Podnikám asi 31 let a nepamatuji si, že by někde někdy odpadla nějaká povinnost. Opravte mě, pokud se pletu. A EU za to většinou nemůže!
Pokud bychom stejně fungovali ve firmě, tak bychom už dávno skončili. Věci a procesy je potřeba automatizovat a zjednodušovat nejen ve firmě, ale i ve státě.
Nebudu tady psát, co si myslím o plánech vlády, která tvrdí, že se máme stát centrem umělé inteligence. Nevím, jak na to přišli, ale s tím měli přijít před 20 lety. Dnes už máme 20 let zpoždění… Za současného stavu naší země nemáme šanci to dohnat a stejně máme jiné starosti. Ano, máme šanci se stát centrem regulací umělé inteligence, což také mezi nápady zaznělo. Všímáte si ovšem, že se zase bavíme o regulacích? Regulacemi se nikam nedostaneme, neposuneme. Přemýšlím, proč to nikdo nechápe.
Ano, umělá inteligence (jak se tomu moderně a marketingově vznešeně říká) nám všem má pomáhat. Budeme efektivní a posuneme se (možná) rychleji dále. Ušetří práci. Možná některé profese budou zbytečnější. Každý by se měl naučit využívat podobné novinky. Už se bojím, že na to budou dotační a investiční programy… bojím se, že tady budeme přerozdělovat miliardy, hodně miliard do projektů, které budou mít pěknou prezentaci a v ní se objeví kouzelné “AI”.
Nebudu tady psát o tom, jak je zbytečné řešit desítky pohlaví, když máme nyní na řešení důležitější věci…
Nebudu tady opakovat, proč bylo špatné zrušení EET a že to asi nikdo od pravicové vlády nečekal…
Nebudu tady psát o tom, že tato vláda měla v programu, že nebude nikdy zvyšovat daně. A co tady máme? Zrovna v době, kdy ekonomické učebnice říkají, že ekonomika potřebuje pomoci, tak ji přidusíme. Místo udržení daní nebo jejich snížení (což není potřeba) uděláme jejich zvýšení. Místo nesmyslných výdajů se má šetřit a méně projídat. Má se investovat. A co my? Zvýšíme daně, místo investic vše projídáme. Hledám na tom něco pozitivního. Řekl bych, že se povedlo to načasování. Na pátek 13. Je to můj nejmilejší den, protože jsem se ten den narodil. Dokonce i s WEDOSem jsme schválně začali prodávat služby 13.
Nebudu tady psát osobní příběh o tom, jak se mě dotklo to, že nám stát vyvlastnil pozemek za zlomek ceny, za kterou jsme ho koupili před 15 lety a za zlomek reálné ceny v dnešní době…
Nebudu ani psát příběhy s některými neochotnými úředníky a úřady, třeba i z poslední doby. Nechtěl bych všechny úřady a úředníky “házet do jednoho pytle”. Někteří úředníci jsou skutečně ochotní a mnohdy si říkám, že tak má vypadat úřad pro 21. století. Mohl bych i takové jmenovat.
Nebudu tady psát o tom, že firmu chceme přesunout do zahraničí. Byl bych příliš osobní. Ale chtěl bych podotknout, že to určitě neděláme kvůli daním, vybrali jsme místo, kde jsou daně vyšší, než v ČR. Oceňujeme však jistotu, kontinuitu vývoje a to je zásadní. Na takovém základě můžete budovat.
Restart je nutnost
Mnohokrát jsme slyšeli, že ČR potřebuje restart. Ano, z IT prostředí je nutné přiznat, že restart některé neduhy pomůže vyřešit, ale není to všelék. Pokud neuděláte změny nastavení nebo konfigurace, tak budete muset restartovat zítra nebo za měsíc nebo za rok znovu. A potom je restart nutné dělat stále častěji a častěji. V tom je ten problém.
Řešme příčinu. Řešme menší byrokracii, méně překážek pro firmy, odstranění dotací, lepší infrastrukturu, lepší komunikaci. Řešme přidanou hodnotu. Je potřeba se zaměřit na obory s vysokou přidanou hodnotou a to nejsou výrobní obory a montovny, které stále budujeme a podporujeme.
Ekonomika potřebuje růst a efektivně růst. Vytvářejme prostředí pro růst ekonomiky, pro růst firem. Malé a střední firmy táhnou ekonomiku. Zaměstnanci jsou nedílnou součástí toho, co drží ekonomiku (potažmo stát) nad vodou. Tam je ten základ. Pokud si to někdo neuvědomuje, tak nemá ve vládě co dělat.
Ve firmě jsme také museli změnit přístup a směr. Z hostingové firmy jsme se za poslední rok změnili a přeorientovali na ochranu webů a e-mailů. Byl to takový náš restart. Rychlý a bezpodmínečně nutný. Jinak bychom čekali na smrt. Naopak, po našem restartu vidím naši budoucnost růžově.
Co bude dělat stát nevím. Asi stále hledá správné tlačítko “restart”. Možná je to z toho, jak dlouho koukáme na křižovatce na semafor nebo jezdíme dokola na kruhovém objezdu. Nikdo nemá odvahu říct, že už konečně jedeme a kam. U vedoucích představitelů je to ztráta odvahy. U ostatních je to o lenosti a pohodlnosti. To je to, co nás sžírá. Společnost se má stále dobře a zpohodlněli a zlenošili jsme…
To už stačí, protože je jedno, kolik je vizí. Důležité je to, co se zrealizuje. Nemá cenu plácat slova, důležitá je realizace. Opakuji to ve firmě velmi často. Jenže na to, co máte zrealizovat, potřebujete odvahu a píli.
Chtěl bych říct, že tohle vše nedožene žádný premiér billboardy nebo reklamou na internetu. To jen utrácí chybějící peníze z naší společné státní kasy. Místo správných kroků jejich vysvětlování… Fajnová předvolební kampaň za peníze ze státní kasy. Chápu, volby se blíží. Místo reklamy činy.
Pokud něco stát nezmění, tak bude lepší udělat tady skanzen a pozvat architekta z Budějc a dokreslit pár kulis a přihlásit nás do UNESCO.
Závěr
Na každého z nás svítí stejné slunce. Každý z nás má stejnou příležitost a je jen na každém z nás, v čem uspěje a kde bude šťastný. Nikdo ať netvrdí, že to není pravda. Také bych chtěl být úspěšný třeba v jiném oboru, ale moc dobře vím, že pro něj nemám předpoklady a tak dělám obor, kterému za 27 let poměrně rozumím a to i přesto, že jsem ho nikdy nevystudoval. Snaha, úsilí…
Tohle není politický proslov, ale vysvětlení toho, jaké má WEDOS vize a jak si myslím, že by je měl definovat náš stát.
Už nebudu psát další (již třetí) otevřený dopis panu premiérovi, respektive české vládě. Chtěl jsem, aby měli zpětnou vazbu a něco změnili a vylepšili. Jinak bude hůře. Nebudu se již opakovat. Doufám, že vláda bude veřejnosti naslouchat a bude reagovat změnami. Jinak komu není rady, tomu není pomoci… Je potřeba se věnovat našemu podnikání, rodině a obecně svému životu. Pokud jste dočetli až sem, tak jistě víte, že se chceme stát evropskou jedničkou v kyberbezpečnosti a tak před sebou máme hodně práce.
Josef Grill
CEO a zakladatel WEDOS Internet, a.s.
Hluboká nad Vltavou dne 28. října 2023
PS: Článek nechci propagovat, je to takové (dlouhé) osobní shrnutí, které jsem ze sebe dostal. Je to spíše kvůli tomu, abych to celé uzavřel a měl od toho všeho pokoj a současně s tím jsem splnil svoji povinnost – ozvat se. Chci se věnovat rodině, firmě a ne politice. Vláda nedělá vše špatně, ale pořád to nezaručuje, že se situace nebude zhoršovat. Jen se situace může zhoršovat pomaleji, ale pořád to je změna špatným směrem. To je zásadní. Pokud se něco nezmění, tak ztrácíme čas.
PS číslo 2: Do dnešního dne jsem měl za to, že máme ministerstvo obrany a ministryni obrany. Po dnešku mám pocit, že je to ministryně útoku nebo války. Kladu si otázku, zda se mám začít bát…