Včera bylo 17. listopadu a slavili jsme téměř čtvrt století od “sametové revoluce”. Co nás znepokujuje? Přečtěte si zamyšlení o aktuálních problémech, zatím snad svobodného internetu.
Před “dávným” časem dali naši (ne)úplatní zákonodárci do zákonů ustanovení, které vůbec (v praktickém životě) nedává smysl. Ano, možná při schvalování mysleli na své poslanecké výhody, ale určitě nepřemýšleli o tom, co schvalují…
Ustanovení nejasné, nesmyslné a nepřesné. Ustanovení, které přináší mnoho a mnoho nejasností, problémů a rizik.
O co jde?
V našem právním řádě existuje zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, který obsahuje ustanovení, které se týká prakticky každé hostingové firmy. V § 5 je uvedena odpovědnost poskytovatele služby za obsah informací, pokud se poskytovatel dozví o protiprávnosti obsahu ukládaných informací.
§ 5
Odpovědnost poskytovatele služby za ukládání obsahu informací poskytovaných uživatelem
(1) Poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých uživatelem, odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele, jen
a) mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo
b) dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací.
(2) Poskytovatel služby uvedený v odstavci 1 odpovídá vždy za obsah uložených informací v případě, že vykonává přímo nebo nepřímo rozhodující vliv na činnost uživatele.
§ 6
Poskytovatelé služeb uvedení v § 3 až 5 nejsou povinni
a) dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací,
b) aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace.
Ustanovení zákona je matoucí, protože za poskytovatele (poskytovatelem služby je každá fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje některou ze služeb informační společnosti) považuje i hosting, přitom by spíše mělo jít čistě o provozovatele služby, tedy například majitele webu nebo toho, kdo na webu tvoří (a doplňuje) obsah.
Proč nám to vadí?
Podle nás jde o svobodu internetu a o svobodu obsahu na internetu.
V poslední době je to velmi populární ustanovení, které využívají nejen různé poškozené osoby, ale hojně také jejich advokáti a v poslední době i Policie ČR. O co jde?
Výše uvedeným ustanovením nám “vyhrožují” lidé nebo firmy (nebo jejich advokáti), které se cítí poškozeny obsahem nějakého webu, který u nás hostuje.
Dožadují se zastavení webu, smazání obsahu, vypnutí domény… a to jen s odkazem na určité důkazy a poukazem na výše uvedený zákon. Nevyužijí jiné prostředky – počínaje trestním oznámením, přes předběžné opatření u soudu až po žalobu u soudu… a nebojují proti majiteli webu, ale rovnou jdou na hosting. Berou to tak, že hosting je jednoznačně a nezpochybnitelný a snadno dohledatelný. Navíc se domnívají, že se hosting zalekne a bude se chtít vyhnout nějakým problémům.
My tomuto tlaku nepodléháme, protože se nechceme “pasovat” do role soudce a nechceme posuzovat legálnost či nelegálnost obsahu webových stránek, které u nás hostují… Chráníme tak naše klienty, ale přiděláváme si tím hodně starostí. Jednak vstupujeme do rizika případné povinnosti náhrady škody v budoucnu, jednak se vystavujeme rizikům trestního stíhání…
Příklad první – nátlak TV
Jedna přední česká TV se domáhala zastavení jednoho webu našeho zákazníka, který sdílel odkazy na jejich pořady, které někdo další šířil nelegálně na jiném webu. Přes prvotní nátlak (prostřednictvím e-mailů) jejich tlak přešel až po dlouhé (skutečně mnohahodinové) konferenční hovory plné nátlaku a výhrůžek ve smyslu, že pokud web neodstavíme, že budeme muset zaplatit všechny způsobené škody na autorských právech a zároveň, že ten kdo to odmítne bude mít komplikace s Policií.
Web jsme nevypnuli. Ne, že bychom nechtěli, ale arogantnímu jednání ředitelů a právníků, kteří se obhajují tím, že oni jsou přeci “ta televize” a že my je musíme poslouchat, protože oni mají pravdu.., jsme nepodlehli. Vyzvali jsme je k doložení protiprávnosti jednání, doložení konkrétních odkazů, jež jim vadí. Chtěli jsme doložit i smlouvy, které by dokládaly smluvní vztah mezi TV a autorem díla… Nic z toho jsme se nedozvěděli. Namísto toho bylo podáno trestní oznámení na našeho statutárního zástupce, které řeší kriminální policie…
Poznámka: Neschvalujeme porušování autorských práv a krádeže autorských děl prostřednictvím internetu. Řešíme jen to, zda a jak a na základě čeho je možné vypnout určitý web.
Příklad druhý – nátlak dceřinné společnosti jedné banky
Jeden z našich zákazníků řeší svůj hněv na jednu leasingovou společnost (dceřinnou společnost jedné banky) tím, že svůj příběh popisuje na internetu.
Ona leasingová společnost se na nás obrátila s tím, abychom obsah odstranili, doménu zastavili a nakonec se u soudu dožadují převodu na ně, protože je doména podobná s jejich ochrannou známkou.
Nejprve to byla komunikace přes doporučené dopisy, e-maily. Pokračovalo to žádostí o vydání předběžného opatření u soudu. Nakonec to skončilo žalobou k soudu.
Tlak byl tak silný, že jsme si nakonec ke spolupráci přizvali i přední českou advokátní kancelář, která nás nyní zastupuje. Ano, platíme desítky tisíc korun advokátům za to, že hájíme našeho zákazníka, který nám platí 25 korun měsíčně za webhosting…
Mezitím se to řeší na několika frontách – advokáti, arbitrážní řízení ohledně domén, soudní řízení…
Neposuzujeme to, zda má zákazník pravdu nebo ne. Neposuzujeme obsah. Neposuzujeme zda jsou informace pravdivé nebo ne (a tím by se jednalo o pomluvu). Prostě jen tvrdíme, že nám nikdo doposud nedoložil protiprávnost jednání našeho klienta a tak ho bráníme.
Ano, klient v názvu domény používá slovo shodné nebo podobné s ochrannou známkou, ale na druhou stranu ochranná známka chrání určité “třídy” zboží nebo služeb, ale do toho náš klient nezasahuje a taková práva evidentně nepoškozuje.
Poznámka: My nesympatizujeme s klientem v boji proti bance, respektive proti dceřinné společnosti banky. Neřešíme ani pravdivost či nepravdivost (a tím i oprávněnost) tvrzení našeho klienta. My pouze řešíme to, zda a jak je možné vypnout určitý web.
Příklad třetí – nátlak Policie ČR
Policie používá různé metody. Doposud jsme měli pocit, že poměrně korektní. Nyní však máme pocit, že se nyní někdo zbláznil a tak asi hrozí policejní stát.
Čas od času chce Policie ČR nějaké informace, na které nemá nárok nebo jejich žádost není dostatečně odůvodněna. S tím se většinou bez problémů vypořádáme a policisté buď svoje nároky uberou nebo prostě žádost doplní.
V posledních týdnech jsme se však setkali s novinkou. Nějaká “chytrá hlava” rozeslala v rámci policie vzorovou žádost o vypnutí domény, webu a znepřístupnění obsahu. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby ta žádost měla hlavu a patu a neodporovala zákonům, respektive přímo Ústavě a Listině základních práv a svobod.
Policie ČR tuto vzorovou žádost používá v souvislosti se “zátahem” na různé shopy a e-shopy, které se pohybují v oblasti prodeje návykových látek nebo distribucí návodů na to, jak takové látky získat nebo některé rostliny pěstovat (tzv. growshopy). Ve své žádosti Policie ČR upozorňuje na to, že se na určité webové adrese nachází obsah, který je v rozporu se zákonem a následně nám policie ukládá, abychom web vypnuli a obsah odstranili (a to s odkazem na paragrafy uvedené v úvodu tohoto článku). Pokud tak neučiníme, tak neseme spoluzodpovědnost a to nejen v rovině náhrady škod, ale také z hlediska trestněprávní.
Policii tak nějak nedochází, že v dané věci neproběhlo žádné trestní řízení a není tedy žádné rozhodnutí o případné (proti)právnosti obsahu, který je na webu umístěn. Nějak jim nedochází, že existuje něco jako presumpce neviny a jen tak nějaký pohled policejního komisaře nebo policejního rady (či jak se jmenují) na tom nic nemění…
Ano, i v tomto bodě jsme se postavili a odmítli weby vypnout. Těch žádostí bylo několik a všechny samozřejmě oficiálně přes datovou schránku. Odmítli jsme vyhovět (opět oficiálně přes datovou schránku). Možná si zahráme s ohněm, možná po nás budou vymáhány nějaké škody, možná hrozí trestní stíhání, ale nátlaku nepodléháme. Jen pro informaci snad dodáme to, že jsme asi jediný poskytovatel, který se takto nyní zachoval. Při několika dotazech u jiných firem nám bylo sděleno, že oni vyhověly (je to přeci oficiální žádost a je potřeba postupovat podle zákona). Domníváme se, že my postupujeme správně.
Poznámka: My nepodporujeme šíření omamných a psychotropních látek. To určitě ne. Neužíváme je a nikdy jsme to ani nezkoušeli. Jde jen o dodržování zákona.
Má smysl pokračovat?
K těmto případům bychom našli mnoho a mnoho dalších příkladů, kdy je to často podobné a náš přístup je podobný…
Máme podlehnout nebo ne?
Co myslíte? Máme podlehnout nebo ne? Zatím se bráníme. Stojí nás to velké úsilí a komplikace a peníze a čas. Nechceme podlehnout, protože nyní bráníme naše zákazníky. Nechceme se zastávat těch, co dělají neplechu a páchají protizákonné činnosti na našem hostingu, ale naopak chceme bránit ty slušné. Jak jednou podlehneme, tak můžeme snadno vypnout zákazníka, který nic neprovedl. Nechceme být jako třeba jedna konkurenční firma, která vypnula zákazníkovi web jen na základě dopisu z magistrátu…
Tak snad budu moci psát podobně svobodné úvahy i v budoucnu a nebude potřeba, aby mi zákazníci posílali mufiny do cely a do mufin zapékali pilníky…
Napište nám svůj názor do diskuze. Předem děkujeme za věcné příspěvky.
Autorem článku je Josef Grill, předseda představenstva společnosti.