Co to vlastně je ten Internet? Jak jsou vzájemně jednotlivé sítě propojeny a kdo to celé řídí? V článku vám vysvětlíme jeho podstatu bez odborných a technických detailů.
Co je to ten Internet?
Internet je, když…
Vysvětlit, co je to vlastně ten Internet, není zase tak jednoduché. Oficiálně se to popisuje jako celosvětová síť propojující všechny kontinenty, státy a města tak, že jakýkoliv počítač může kdykoliv komunikovat s jakýmkoliv jiným počítačem, ať je kdekoliv na planetě. Ona to ale není jedna síť, ve skutečnosti to jsou desítky tisíc jednotlivých sítí – možná i mnohem více, které jsou vzájemně propojeny.
Jak to tedy vlastně funguje? Každá jednotlivá síť je majetkem různých firem, jednotlivců či organizací. Může to být např. poskytovatel ADSL, Wi-Fi, hostingových služeb, univerzita, státní úřad a další. Každá taková síť může být různě veliká – jen několik počítačů nebo desítky tisíc počítačů a spojů táhnoucích se po celé planetě. Majitelé těch jednotlivých sítí se pak spolu domluví, že se vzájemně propojí. Laicky řečeno natáhnou si mezi sebou kabel a svá zařízení nastaví tak, aby uživatelé jedné sítě mohli přistupovat k počítačům také v síti druhé.
A teď si představte, že se takto na vzájemné propojení domluví celý svět – a vznikne Internet. Samozřejmě není možné, aby se vzájemně domluvila každá dvojice majitelů sítí jednotlivě. Proto některé sítě jako komerční službu nabízí to, že vás propojí nejen s vlastní sítí, ale i se všemi dalšími, se kterými již jsou propojeny. A tak na světě existuje velké množství telekomunikačních operátorů, které vás za nějakou úplatu propojí s některými sítěmi anebo rovnou se všemi, a tak jste hned propojeni s celým Internetem a už nemusíte nic dalšího s nikým dohadovat.
Kdo řídí Internet?
Internet jako celek nikdo nevlastní ani přímo neřídí. Funguje díky tomu, že všichni lidé na světě mají společný zájem být propojeni. Mít svoji síť, ze které se nedostanete nikam dál nebo se dostanete jen do části Internetu, je k ničemu. A tak nebyla jiná možnost – lidé se domluvili na společné síti. Samozřejmě zde plně funguje tržní mechanismus – konkurence, boj o zákazníka, úmrtnost slabých. Pokud je některá firma úspěšná, má kvalitní síť a kvalitní propojení do zbytku Internetu, slušné ceny a hezký vztah se zákazníky, tak roste, má obrat, zisky a další zákazníci se jen hrnou. Pokud je naopak jiná firma neschopná, má pomalé připojení, trpí úplnými výpadky, je drahá, nekomunikuje se zákazníky apod., tak zákazníci snadno utečou ke konkurenci a taková firma časem zahyne.
Samozřejmě je nutné Internet nějak koordinovat, aby nenastala úplná anarchie. Pro tyto účely existuje několik nadnárodních organizací, např. ICANN či IANA, které různé věci centrálně evidují, koordinují, vymýšlí a zavádí standardy apod. Cílem je, aby síť byla zejména oproštěna od politických vlivů, což bohužel není zcela možné. Např. ICANN je ještě stále pod palcem vlády USA.
Jak jsou mezi sebou sítě propojeny?
Nebudeme zatím zabíhat do technických detailů, ty si necháme na další článek. Jak bylo uvedeno výše, firmy či organizace se spolu domlouvají na vzájemném propojení. Teoreticky si stačí najít jednu velkou firmu, která vás propojí s celým světem. Ale to nemusí být vždy nejlepší řešení. Poskytovatel např. může mít špatné spojení s některými částmi Internetu, účtovat si příliš vysoké částky, nabízet příliš malou rychlost apod. Pak je samozřejmě lepší najít si i další firmy, přes které se též připojíte. Mechanismy Internetu už zařídí to, že najdou tu “kratší” cestu od vás k cíli. Tudíž čím více propojení přes různé poskytovatele, tím teoreticky lepší propojení s celým světem.
Nejintenzivnější většinou bývá “lokální” provoz. To znamená, že čeští uživatelé Internetu většinou pracují s českými stránkami a komunikují s dalšími českými lidmi. Proto je zřejmě výhodné při kvalitě propojení dávat důraz zejména na dobré propojení se sítěmi ve stejném státě. To můžete vyřešit buď tak, že se postupně domluvíte s dalšími firmami v ČR a propojíte se s nimi (s každou zvlášť) anebo se více firem domluví na jednom společném propojovacím bodu. Čeho tím dosáhnou? Zejména výrazně ušetří – společně se složí na potřebné technologie a další náklady. A protože většina provozu pak “poteče” přes tento společný propojovací uzel, ušetří také na poplatcích za komerční propojení do zbytku světa.
Příkladem uvedených propojovacích bodů jsou:
- NIX (Neutral Internet eXchange) – český propojovací uzel – www.nix.cz
- SIX – slovenský propojovací uzel
- LINX – Londýn
- AMS-IX – Amsterdam
… a tisíce dalších větších či menších, některé jsou vyloženě komerční, jiné fungují např. jako nezisková sdružení.
Propojovací uzly mají různou politiku a organizační strukturu. Dříve se mohli zapojit jen zvaní a významní telekomunikační operátoři, dnes už je to výrazně liberálnější a zapojit se může (po zaplacení vstupního poplatku) v podstatě kdokoliv, kdo splní určité rozumné předpoklady.
V dalším článku přejdeme k techničtějším tématům.